Malý plakátek v autobuse, který zval na přednášku dr. Zuzáka o waldorfské pedagogice způsobil, že jsme se jako rodiče předškolního dítěte začali zajímat o tento způsob výuky.

 Syn začal navštěvovat první třídu a my jsme se samozřejmostí a nadšením začali spolupracovat se školou.

 Ještě před otevřením 1. třídy o prázdninách jsme na několika brigádách pomáhali upravit prostředí a třídu.

 Svátek sv. Michaela jsme slavili pouštěním draků. V nepoužívané výtahové šachtě jsme udělali dětem krásný betlém z přírodnin. Hezký byl maškarní karneval, který byl určený pro rodiče i děti. Hledali jsme i náplň pro další slavnosti, slavené na waldorfských školách.

 Ve druhém školním roce jsme zhotovovali indiánský stav, kde se tkalo s použitím rákosí.

 Proběhlo šití panenek a první kurz pořádaný paní Regulou Schmidt ze Švýcarska na téma „Dějiny umění – Egypt“. Jezdili jsme na školu v přírodě spolu s dětmi na chatu pana Musila na Šumavu.

 Pomáhali jsme při výuce dětí při ručních pracích, babičky a maminky učili děti ve škole plést.

 Byly zde moc hodné a šikovné slečny ve družině, které se dětem plně věnovali. 

 Na konci druhé třídy nastalo stěhování. S pomocí vojáků základní služby se vše převáželo do budovy mateřské školy, tedy na místo, kde jsme nyní. A opět se prováděly různé úpravy.

 Byla založena Rada rodičů a později Společnost Waldorfské školy Příbram.

 Ve třetí třídě v epoše stavitelství jsme dělali dřevěný domek a prolézací pyramidy. Také jeden tatínek pomáhal při orání políčka s koněm – na místě dnešního parkoviště. Teprve později se získal další pozemek, kde je dneska hřiště.

 Ve třetí třídě se vyskytly obavy rodičů, zda se naučí děti číst, jak bude vše probíhat dál. Tyto obavy vyprovokovaly první cestu do zahraničí. Několik učitelů a rodičů mělo možnost prožít týden na waldorfské škole v holandském Nijmegenu. Velice rádi na pobyt vzpomínáme a za několik let jsme přivítali naše nové přátele v Příbrami. Byla navázána spolupráce.

 V té době také přijela rodina Jiranova. Mentor Vladimír Jiran objížděl školy v Čechách a pomáhal a radil. Jeho nejstarší ze tří synů – Ilja - posílil kolektiv  žáčkú třetí třídy, přestože byl o rok starší.  Vladimír Jiran  režíroval v Příbrami  první „Hru o narození“, která byla asi i premiérou v Čechách. O rok později se hrála v Divadle Příbram kromě této i „Rajská hra“.

 Každý další rok byla i nová starost s budováním nových tříd. Byl neustálý nedostatek prostor pro  vyučování odborných předmětů.

 Roky ubíhaly a první žáčci vycházeli z deváté třídy.

 Prožili jsme se školou i spoustu kurzů, přednášek a uvítali spoustu zajímavých a vzácných  lidí.

 V Příbrami probíhalo také vzdělávání pro učitelky waldorfských mateřských škol, seminář waldorfské pedagogiky pro učitele waldorfských základních škol (v pořadí druhý v Čechách), kterého se účastnili i přátelé ze Slovenska. Oba kurzy spoluorganizoval Mgr. Vladimír Nejedlo, který vlastně školu v Příbrami založil.

 Kromě kurzů a návštěv v Nijmegenu se rozvinula spolupráce s waldorfskou školou v německém Bexbachu.

 Péčí o informovanost všech zájemců o waldorfskou pedagogiku byla odstraněna počáteční  nevědomost a aktem položení duchovního základního kamene bylo v prvopočátku učiněno to nejdůležitější  i pro budoucnost  školy.

 Lazsko 11.12.2005

 Lánských